Jste zde: Za férové banány!Více než 60 000 podpisů pod naší peticí - děkujeme!

Více než 60 000 podpisů pod naší peticí - děkujeme!

29. 10. 2015:

V rámci kampaně Za férové banány! jsme spolu se svými evropskými partnery požádali Evropskou komisi, aby zavedla závaznou celoevropskou regulaci neférových obchodních praktik a aby se tato pravidla týkala i neevropských dodavatelů. Naši petici podepsalo během pěti měsíců téměř 62 000 lidí, jimž není lhostejné, jaký dopad má nezodpovědné chování obchodních řetězců.

Supermarkety v mnoha zemích ovládají většinu trhu s potravinami a čím dál častěji i s nepotravinovým zbožím. Díky koncentraci moci - velikosti supermarketů a relativnímu nedostatku konkurence - dostávají obchodníci do rukou obrovskou tržní (vyjednávací, nákupní) sílu, která jim zajišťuje jiné, výhodnější nákupní podmínky, než mají ostatní. Dodavatelé čelící vyjednávací síle supermarketů přistupují na požadavky, které by u jiných odběratelů nikdy nepřijali nebo by si na ně dokonce stěžovali.

V případě supermarketů je to ale jiné – každý dodavatel se bojí, že s maloobchodním odběratelem ztratí neúnosně velkou část svého odbytu. Kromě toho, že supermarkety nutí své dodavatele k velmi nízkým cenám, používají i jiné prostředky, jak je držet v šachu: odmítají uzavírání smluv, uzavírají je pouze na krátkou dobu nebo naopak - u komodit, jejichž cena se během roku výrazně mění, uzavírají smlouvu úmyslně na celý rok, mění dohodnuté ceny, platí faktury dlouho po době splatnosti nebo vyžadují „poplatky za věrnost“.

Zjistit přitom, jaké praktiky supermarkety používají, je poměrně těžké – většina výzkumů (např. výzkum organizace Consumers International z r. 2010) ztroskotala na strachu dodavatelů mluvit o nich. Tlak supermarketů se ale neprojevuje jen ve vztahu k dodavatelům. Přenáší se dodavatelským řetězcem a nejvíce ovlivní ty, kdo jsou na samém jeho konci: pracovníky na plantážích nebo v továrnách v tzv. rozvojových zemích. V honbě za nízkými cenami se dodavatelé a jejich subdodavatelé uchylují ke snižování nákladů za každou cenu. Vyplácí nízké mzdy, mnohdy pod hranicí legálního minima, zaměstnávají nelegální migranty - levnou pracovní sílu, která si nestěžuje na podmínky či nutí zaměstnance pracovat dlouhé hodiny bez jakýchkoli ochranných pomůcek. Také potlačují odbory a odmítají kolektivní vyjednávání nebo uzavírají krátkodobé smlouvy, které jednoduše prodlouží jen těm, kdo si na své pracovní podmínky nestěžují.

Všechny tyto důsledky a vzájemná propojení je velmi snadné sledovat například v dodavatelském řetězci banánů. A vážnost situace potvrzují i latinskoamerické nebo africké odbory, které se každodenně setkávají s porušováním práv zaměstnanců plantáží.

Evropská komise definuje neférové obchodní praktiky jako „praktiky, které se zásadně odchylují od poctivého obchodního chování, jsou proti dobrému úmyslu a čestnému jednání a jsou slabšímu obchodnímu partnerovi jednostranně vnuceny partnerem druhým“.

Podle údajů společnosti Incoma GfK se v ČR 10 největších obchodníků (mezi nimiž je 9 supermarketů) dělí o 70 % českého trhu s rychloobrátkovým zbožím. Tím se blížíme západní Evropě, kde je podíl těchto firem na trhu ještě vyšší – například ve Velké Británii, kde mají 4 největší maloobchodní řetězce 75 % trhu s potravinami.