Jste zde: Za férové banány!Podepsali jste naše urgentní apely? Podívejte se, jak se…

Podepsali jste naše urgentní apely? Podívejte se, jak se případy vyvíjí!

15. 4. 2011:

Od spuštění naší kampaně jsme zveřejnili dva urgentní apely - první za práva dělníků z plantáže firmy Produfrutas del Atlántico, kteří byli vyhozeni z práce jen proto, že se chtěli zapojit do práce odborů. Druhý apel jsme vydali 8. března a týkal se práv žen v Latinské Americe. Podívejte se, co se dělo dál.

1. urgentní apel - vyhození dělníci z plantáže firmy Produfrutas del Atlantico

Na adresu firmy Produfrutas del Atlantico poslali podporovatelé naší kampaně z Francie, Německa, Anglie a České republiky okolo 2000 emailů, 600 dopisů a 100 pohlednic. Stejný počet dorazil i na adresu naší partnerské organizace v Kostarice, odborovému svazu SITRAP. Na našem facebooku si můžete prohlédnout, jak taková hromada dopisů vypadá, a jak potěšila kolegy ze SITRAPu. Firma na dopisy ani maily neodpověděla, a proto jsme se rozhodli oslovit kostarickou ministryni práce a sociální bezpečnosti, Sandru Piszk dopisem. Ministryně svolala schůzku obou stran - SITRAPu i firmy Produfrutas del Atlantico na tento týden - brzy vám tedy dáme vědět, jak vše dopadlo

2. urgentní apel za práva žen v Latinské Americe

Při příležitosti Mezinárodního dne žen jsme spolu s naší partnerskou organizací COLSIBA z Latinské Ameriky zveřejnili další urgentní apel se čtyřmi konkrétními adresáty: firmami Fresh Del Monte, Dole a Chiquita. Firma Fresh Del Monte, známá pro nedostatek transparentnosti a pro odmítání jednání s odbory, ani tentokrát neodpověděla. Jsme moc rádi, že zbývající dvě firmy jsou otevřenější a odpověděly - firma Dole odpověděla přímo nám emailem a dopisem a Chiquita poslala všem signatářům odpověď mailem. Také velice oceňujeme, že firma Chiquita je aktivním členem Světového banánového fóra a navrhujeme, aby se zapojila i do řešení tématu ženských práv v rámci pracovní skupiny Labour rights. Odpověď obou firem se odvolává především na různé kontrolní mechanismy, které firmy používají, aby zamezily porušování práv zaměstnanců na svých plantážích. Jde např. o certifikaci SA8000, na které se také zakládá Etický kodex firmy nebo smlouvu o kolektivním vyjednávání, uzavřenou roku 2001 právě s COLSIBOU a IUF (Internation Union of Food Workers).
Z reakce COLSIBY vyplývá, že jen manifestace různých snah nestačí, a že důležitější je realita. Jako příklad udává dva případy sexuálního obtěžování žen na plantáži Chiquity v Kostarice a z Hondurasu, kde ani nedošlo k potrestání viníka. COLSIBA také zmiňuje, že stále ještě není všem ženám zajištěno bezpečí a ochrana zdraví při práci a firma často využívá krátkodobých pracovních smluv, což pro ženy a matky znamená velkou nejistotu a nahrává to umlčení všech snah za lepší pracovní podmínky - v případě stížností prostě firma nemusí smlouvu prodloužit.