Jste zde: Za férové banány!Lidl nabídne Britům udržitelné banány

Lidl nabídne Britům udržitelné banány

27. 3. 2016:

Nechali jsme pro vás přeložit moc zajímavý článek z britského The Guardian: Lidl jako poslední přechází na udržitelné banány. Změní se tím něco? (Text: Tom Levitt, překlad: Marta Svobodová)

Sobota 6. února 2016: Spotřebitelé ve Velké Británii nakupují více certifikovaných banánů než kdokoli jiný, nízké prodejní ceny ale způsobují, že pěstitelé mají potíže s investováním do zlepšení pracovních a platových podmínek

Velká Británie je největším evropským trhem férových, bio a dalších certifikovaných banánů.

Když zamíříte k nejbližšímu supermarketu, je stále těžší vyhnout se banánům, které jsou certifikovány jako nějakým způsobem udržitelné. Co-op, Sainsbury´s a Waitrose už mají na skladě pouze fairtradové nebo bio banány, přičemž Lidl vstoupil tento týden do Asda, a omezuje tak nákup pouze na banány certifikované nevládní organizací Rainforest Alliance. Tesco by mohlo brzy následovat. Podle hrubých odhadů ve Velké Británii každý obyvatel sní více než 70 certifikovaných banánů ročně. Je v tom ale i rozpor: Velká Británie je možná největším trhem na světě s férovými, bio a jinými certifikovanými banány, přesto má jedny z nejnižších maloobchodních cen na severní polokouli.

Rychlý průzkum na internetu třeba ukáže, že Salisbury´s a Waitrose prodávají volné fairtradové banány za stejnou cenu jako Tesco ty neférové, za 68 pencí za kilogram. Co-op je jediný řetězec, který banány prodává za vyšší cenu. Ačkoli je tedy pro spotřebitele skvělá zpráva, že si mohou připadat lépe, jelikož kupují férovější nebo udržitelné banány, pro výrobce, kteří doufají, že banány přestanou být vnímány jako nízkonákladové odvětví, a budou moci investovat do podmínek jejich pěstování, do platů a dopadů na přírodní prostředí, to už tak dobrá zpráva není. Supermarkety tvrdí, že díky certifikačním normám, jako je fairtradová minimální cena (stanovovaná ročně podle konkrétního regionu), ceny vždy pokrývají náklady výroby bez ohledu na to, jak nízko ceny v supermarketu klesnou. „Cenu banánů sice stanovuje soutěž mezi supermarkety, ale naši zákazníci si mohou být jisti, že žádné snížení ceny, které pozorují, není přenášeno na pěstitele, jelikož tuto ztrátu pokrýváme my,“ říká Waitrose. „Naše maloobchodní ceny nejsou nijak propojeny s našimi nákladovými cenami,“ dodává Lidl. Oba řetězce, jak se zdá, spokojeně prodávají banány se ztrátou. Ačkoli garantované minimální ceny (které organizace Rainforest Alliance nestanovuje) a další sociální benefity, které přinesla certifikace, byly důležitým pozitivním krokem, pěstitelé banánů a dělníci na plantážích nejsou před cenovými válkami supermarketů chráněni. „Prodávat volné fairtradové banány se ztrátou, aby se tak udržela neudržitelně nízká cena, znamená klamat spotřebitele v tom, jaká je skutečná hodnota fairtradové banánů,“ vysvětluje Alistair Smith, zakladatel iniciativy Banana Link. „Zejména drobní pěstitelé mají malé nebo žádné možnosti investovat do zlepšení platových podmínek nebo postupů chránících životní prostředí, které jsou potřebné k zajištění udržitelné výroby a obchodování v delším časovém horizontu,“ říká.

Život na banánové plantáži

Co ve skutečnosti uměle nízké ceny znamenají pro země produkující banány, můžeme vidět na vážné situaci pracujících v hlavním zdroji britských bio a férových banánů: Dominikánské republice. Velká Británie dlouhodobě skupuje více než polovinu exportu této země, přičemž certifikované režimy typu Fairtrade pomáhají udržovat silným sektor malých dodavatelů, který by jinak nebyl schopen konkurovat velkým plantážím. Jenomže hnací silou rozvíjejícího banánového průmyslu (což platí jak pro malé, tak velké farmy) jsou haitští migranti bydlící především ve slumech, kteří tvoří odhadem 90% pracovní síly. Ještě donedávna jim byl v zemi upírán právní status, většina jich přežívala z nuzných mezd a žila v provizorních slumech.

Situace se poněkud změnila a drtivá většina dělníků v banánovém průmyslu využila nové možnosti požádat o právní status. Benefity mají zahrnovat i zdravotní pojištění, přístup k bankovním účtům pro posílání peněz domů na Haiti a možnost zakládat a řídit své vlastní odborové nebo nevládní organizace. Pracovníci jsou také chráněni před deportací nebo finančním zneužíváním na hraničních přechodech. Nevládní organizace pracující v zemi s migranty nicméně tvrdí, že s benefity to není zdaleka růžové. Mnozí si dosud nevyzvedli dokumenty potvrzující právní status, který je každopádně pouze dočasný a musí být každý rok či dva obnoven.

„Dominikánská republika se usilovně snažila svým PR představením předvést, že problém byl vyřešen, ale reálná situace ukazuje něco jiného,“ říká Bridget Wooding, ředitelka think tanku OBMICA. „Mnohé údajné výhody, kromě toho, že nemohou být deportováni, zatím nejsou vidět.“ Ani s existencí právního statusu není jisté, zda se určité problémy migrantů, jako jsou životní podmínky, vyřeší. „Musíte pochopit přístup migrantů,“ vysvětluje José Horacio López, generální ředitel společnosti Grupo Banamiel, vývozce banánů na ostrově. „Přicházejí si [drtivá většina bez rodiny] našetřit co nejvíce peněz, a nebudou je tedy investovat do své životní úrovně.“ Jsou tu navíc problémy s hygienou a životním prostředím, které vyžadují větší pozornost – například rizika spojená s užíváním často nebezpečných chemikálií (bio plantáže používají přírodní směs pesticidů na bázi česneku a tlející zeleniny) a monokulturní krajina vytvořená banánovými plantážemi. Dalším problémem zřetelným na všech farmách jsou plastové pytle sloužící k ochraně banánů před nadměrným vystavením slunci. Bohužel většina po použití skončí na cestách a v řekách.

Budoucnost banánů

Poté co Sainbury´s v roce 2007 přešel stoprocentně na Fairtrade, vyjádřil se jeho ředitel Justin King, že každý zákazník bude nyní vědět, že „kupovat banány v Sainsbury´s pomáhá v rozvojové zemi něco změnit“. Něco změnit, to ano, neznamená to ale nastolit férový trh, říká Smith. „Dokud Sainsbury´s a ostatní drží prodejní cenu na neudržitelně nízké úrovni, potom je manévrovací prostor pro vyjednávání o cenách minimální. Někdo by měl prolomit cenové války supermarketů a dát tak lidem najevo, jaká je skutečně udržitelná cena, kterou by měli platit.“ Co-op tvrdí, že navýšením ceny banánů nedošlo k poklesu jeho příjmů (trvale se objevují na jeho seznamu deseti nejprodávanějších produktů), ale zatím se supermarkety, a dokonce i certifikační organizace bojí poklesu prodejů. López říká, že v zásadě pouze tlak spotřebitelů může změnit status quo. „Nemyslím si, že by byl pro spotřebitele větší problem platit více, problémem jsou supermarkety. Spotřebitelé sice platí méně, ale nejsou to oni, kdo ceny dolů tlačí. Jen pár penny za kilogram navíc by způsobilo podstatnou změnu.“

Odkaz na původní článek: http://www.theguardian.com/sustainable-business/2016/feb/06/lidl-sustainable-bananas-commitment-workers-dominican-republic-supermarket-prices

Bydlení migrantů pracujících v banánovém průmyslu v Dominikánské republice. Foto