Jste zde: Za férové banány!Ekvádor pracuje na vymýcení dětské práce

Ekvádor pracuje na vymýcení dětské práce

29. 1. 2012:

V roce 2002 vydala organizace Human Rights Watch report „Tainted harvest“. Výzkumníci mluvili během 3-týdenního výzkumu, s 45 dětmi pracujícími na banánových plantážích v Ekvádoru. Zjistili, že některé děti začínají pracovat již v osmi letech, většina pak v 11 letech. Děti běžně pracovaly 12 hodin denně, s nebezpečnými nástroji – noži a mačetami, a byly vystaveny toxickým pesticidům. Co se od té doby v Ekvádoru změnilo?

V roce 2002 vydala organizace Human Rights Watch report Tainted harvest. Výzkumníci mluvili během 3-týdenního výzkumu, s 45 dětmi pracujícími na banánových plantážích v Ekvádoru. Zjistili, že některé děti začínají pracovat již v osmi letech, většina pak v 11 letech. Děti běžně pracovaly 12 hodin denně, s nebezpečnými nástroji – noži a mačetami, a byly vystaveny toxickým pesticidům. Některé hovořily i o sexuálním zneužívání. 90% dětí uvedlo, že pracovaly na plantáži i v okamžiku, kdy na ni byly rozprašovány pesticidy z letadel. Děti vydělávaly 3,5 $ za den – asi 60% legální minimální mzdy dané pro pracovníky na banánových plantážích.

Ekvádorská vláda se rozhodla jednat a představila Národní program pro vymýcení dětské práce. zaměstnala inspektory, kteří ve 22 provinciích země začali kontrolovat plantáže (nejen banánové, ale také květinové apod.). Děti, které kontrolou jsou „přistiženy“ při práci dostávají stipendia, aby mohly chodit do školy a kontroly se na místo pravidelně vrací. Zároveň začala spolupracovat s UNICEF, ILO, OSN a mnohými neziskovými organizacemi a snažila se navázat spolupráci i s majiteli firem. V roce 2003 byla pak v Ekvádoru zákonem předefinována dětská práce – děti pod 15 let nesmí pracovat, ty starší pak nesmí pracovat více než 6 hodin, 5 dní v týdnu a musejí mít přístup ke vzdělání.

Jedním z důležitých kroků bylo i zvýšení stanovené minimální mzdy pracovníků na banánových plantážích, stanovení minimální výkupní ceny pro krabici banánů, která musí pokrývat všechny náklady a především systém kontrol a přísných trestů za nedodržování pravidel. Ukázalo se, že pokud rodiče dostávají za svou práci dostatečně zaplaceno, nejsou nuceni poslat své děti do práce. Dalším krokem je ale propojení všech snah s činností ministerstva školství, které by mělo zajistit systémem stipendií, že si i děti z opravdu chudých rodin budou moci dovolit studovat – v Ekvádoru je sice školství bezplatné, mnoz rodiče ale nemají dostatek peněz na to, aby svým dětem koupili školní pomůcky. Důležitý bude i nový zákon, který přikazuje všem zaměstnavatelům hlásit své zaměstnance u Úřadu pro sociální zabezpečení – obyvatelé Ekvádoru pro něj dokonce hlasovali v referendu. Toto pravidlo by mohlo zajistit, že pracovníci do nynějška zaměstnaní bez smluv, na základě neformálních dohod, budou pracovat v důstojných podmínkách.

Díky velké medializaci problému dětské práce na banánových plantážích v Ekvádoru a úsilí ekvádorské vlády i mezinárodních organizací se podařilo situaci do velké míry vyřešit. Přesto se ale nedá říci, že by dětská práce v Ekvádoru neexistovala - dětští pracovníci jsou tu stále, především v odvětvích, která jsou „méně vidět“, nemají takovou publicitu nebo firmy, které tato odvětví ovládají, nijak neřeší svou dobrou pověst či přízeň zákazníků. Příklad banánů dokazuje, že pro vymýcení dětské práce je potřeba spolupráce mnoha stran, a že jednou z nich jsme i my, spotřebitelé.

Ekvádor je největším světovým vývozcem banánů – zhruba třetina banánů dovezených do Evropy pochází právě odsud.

Podle statistik UNICEF v roce 2006 pracovalo v Ekvádoru 17% všech dětí do 17 let a v roce 2010 už šlo jen o 13%. Nezisková organizace Oxfam Deutschland v roce 2010 odhadla, že dětí pracujících přímo na banánových plantážích je asi 30 000, tedy mnohem méně než v minulosti.