Jste zde: Za férové banány!Dělníci z Latinské Ameriky vystavení pesticidům…

Dělníci z Latinské Ameriky vystavení pesticidům žalují firmy

12. 8. 2011:

Pětadvacetiletá bitva latinskoamerických dělníků z banánových plantáží o kompenzace za vystavení nadměrnému množství pesticidů se blíží k vrcholu. Dělníci se soudí s různými společnostmi včetně britsko-nizozemského ropného gigantu Shell. Následky vystavení pesticidům podle žalující strany způsobili u dvanácti dělníků neplodnost a zmrzačení.

zdroj: Cahal Milmo, The Independent překlad: Iva Nachtmannova (dobrovolně - děkujeme!)

Série právních sporů vedených v Louisianě je o tom, že dva z největších producentů banánů, Dole a Chiquita, povolili víc než dvacet let používat silný pesticid DBCP, vyvinutý americkou pobočkou společnosti Shell a chemickou společností Dow. Podle žalující strany tyto společnosti věděly, že zmíněný pesticid může mít vedlejší účinky ničící lidské zdraví.

Právníci zastupující 160 bývalých pracovníků plantáží v Ekvádoru, Panamě a Kostarice věří, že jejich klienti mají právo na odškodnění v řádu milionů dolarů kvůli širokému využívání DBCP na plantážích od 60. do 70.let. Žaloba tvrdí, že užívání DBCP mohlo na některých místech pokračovat až do 90.let.

Dělníci, z nichž mnoha je teď od padesáti do šedesáti let, tvrdí, že opakované vystavení chemikáliím jim způsobilo neplodnost nebo snížilo jejich šanci mít děti, a proto je stigmatizovalo v jejich komunitě. Také popisují řadu dalších zdravotních problémů spojených s DBCP jako poškození rohovky, kožní potíže a zvýšené riziko rakoviny.

Léta procesů se neobešla bez problémů. Např. v roce 2009 u případu nikaragujských dělníků soudce rozhodl, že se právníci spikli, aby vznesli falešná obvinění. V nových případech je snaha zajistit celý proces u soudů ve Spojených Státech. Dělníci prohlašují, že jejich životy byly zničeny opakovaným použitím pesticidu v uzavřeném prostředí banánové plantáže. Někteří říkají, že jejich tělo absorbovalo tak velké množství chemikálie, že ji bylo cítit i v moči.

Scott Hendler, texaský právník, který dělníky zastupuje, říká: „Pevně věřím, že porota poté, co vyslechne důkazy v těchto případech, vrátí verdikty o poškození v řádu milionů zpět. Věřím, že bude velmi znechucena z chování obžalovaných.“ Pan Hendler pokračuje: „Toto nebyl případ, kde by si společnosti nebyly vědomy rizik škodlivosti výrobku a hledaly by nějakou nápravu poté, co se škodlivost prokázala. Žalovaní věděli velmi brzy, co tato chemikálie může způsobit a stále pokračovali v jejím užívání, dokonce několik let poté.“ DBCP byla vyvinuta v 50.letech společností Shell a Dow Chemicals a používala se injektováním do půdy v tekuté formě nebo jako postřiky; byla určena na rozlehlé plantáže k zabití mikroskopických parazitických červů nematode (škrkavky viz definice http://en.wikipedia.org/wiki/Nematode), které napadají kořeny banánovníků.

Žaloba mimo jiné uvádí „důvěrnou zprávu“ pro Shell od jejich toxikologického experta, napsanou v roce 1958 po laboratorních testech na zvířatech, který shledal, že „mezi krysami, které zahynuly, největší poškození byla zvláště v plicích, ledvinách a varlatech.“ Zpráva pro Shell konstatovala: „Varlata byla obvykle nesmírně atrofovaná (zakrnělá).“ Dokumenty získané dělníky tvrdí, že dodatečné testy vedené vlastním vědeckým týmem firmy Dow přišly se závěry, že DBCP je „snadno vstřebatelné kůží a vysoce toxické při vdechování“ a že „atrofie varlat může nastat po prodloužené, opakované expozici.“ Je potvrzeno, že manažer firmy Shell později zavrhl jako „nepraktické“ doporučení expertů,  že by každý, kdo užívá DBCP, měl nosit nepropustné oblečení. Začátkem 60. let Dow a Shell prodávali pesticid společnosti Dole, která byla jedním z původních vynálezců této směsi, a také firmě Chiquita, a obě firmy je využívaly na plantážích po celé Latinské Americe.

V roce 1977 však byla zjištěna neplodnost u 35 pracovníků v kalifornské chemické továrně, která vyráběla DBCP, a tito američtí pracovníci dostali mnohamilionové odškodné. V roce 1979 americké úřady vydaly zákaz výroby a užívání pesticidu ve Spojených Státech. V soudním procesu, v němž jsou žalovány firmy Dole, Chiquita, Shell, Dow a další z nedbalosti a spiknutí, bylo řečeno, že DBCP bylo nadále používáno na plantážích po celém světě a dělníkům nebyly nabídnuty ochranné oděvy ani respirátory, které by je před chemikálií ochránily. Právník Scott Hendler říká: „Společnosti nejenže užívaly DBCP bez varování, ale nejméně jeden z velkých pěstitelů dokonce řekl manažerům farem, aby nezaváděli bezpečnostní opatření. Všechny obžalované firmy selhaly v zajištění ochrany svých pracovníků před riziky. Jsem přesvědčen, že chování obžalovaných je odporné, a že ovlivní, jak se porota bude dívat na poškození mých klientů.“ Industrializace pěstování banánů během 20.století z nich udělala nejvíce vyvážené ovoce na světě - ročně se jich vyveze více než 17 milionů tun, což vytváří zisk ve výši téměř 7 miliard dolarů. Procesy v Louisianě však potvrzují, že banánový boom byl vykoupen strašnými náklady mnoha manuálních pracovníků v Latinské Americe.

Hendler říká: „Latinská Amerika, to je společnost, kde rodina a schopnost mít rodinu jsou nesmírně důležité, zvláště v zemědělských komunitách. Je to katolická kultura, kde rodiny o šesti, osmi či devíti dětech jsou normou. Někdo, kdo nemůže být otcem, je stigmatizován a dopad na vztahy a sebeúctu může být strašný. Tam slyšíte příběh za příběhem o ženách, které opustily neplodné muže. Mnoho žen, zejména z doby, kdy se to stalo, opravdu hodnotí samy sebe podle rodinného života a schopnosti založit rodinu. S dopady DBCP je spojen velký počet osobních tragédií.“ Od podání velkého počtu žalob v roce 1993 za expozici DBCP - jednalo se o 16 000 pracovníků a odškodnění 2500 dolarů na žadatele - se nepodařilo žádným dělníkům z plantáží úspěšně podat žalobu o odškodnění v USA. Scott Hendler, který zastupuje 3200 pracovníků, říká, že jeho proces byl založen na důkladném výzkumu vedeném respektovanou neziskovou organizací v Latinské Americe, aby byla zajištěna autenticita žadatelů, které reprezentuje.

Společnost Dole v oficiálním stanovisku píše, že skončila s prodejem DBCP v roce 1979. „Není žádný hodnověrný důkaz předvádějící, že by aplikace DBCP na plantážích vedla k neplodnosti mezi pracovníky. Neexistuje ani vědecký důkaz, že DBCP způsobuje nějaké další poškození lidí.“ Mluvčí Dow řekl: „Budeme se proti těmto žalobám bránit a v naší obraně jsme si jisti.“ Shell a Chiquita na žádost o komentář neodpověděly. Pan Hendler doufá, že svou žalobu dostane k soudu koncem příštího roku. Mezitím 159 dělníků z plantáží, které zastupuje, bude dál čekat na svou příležitost. „Někteří z těchto mužů adoptovali děti, ale pro některé to není dost, zejména v kultuře, kde tolik kapitálu spočívá v pokračování vlastní krve. Proto se nyní snaží dosáhnout určité zodpovědnosti za víc než dvacet let utrpení. To je to, co přináší tyto případy především.“