Jste zde: Za férové banány!Co je to vyjednávací síla supermarketů a jak ji…

Co je to vyjednávací síla supermarketů a jak ji řetězce zneužívají?

26. 5. 2012:

Supermarkety v mnoha zemích ovládají většinu trhu s potravinami a čím dál častěji i s nepotravinovým zbožím. Podle údajů společnosti Incoma GfK se v ČR 10 největších obchodníků (mezi nimiž je 9 supermarketů) dělí o 70 % českého trhu s rychloobrátkovým zbožím. Tím se blížíme západní Evropě, kde je podíl těchto firem na trhu ještě vyšší – například ve Velké Británii, kde mají 4 největší maloobchodní řetězce 75 % trhu s potravinami. Díky koncentraci moci - velikosti supermarketů a relativnímu nedostatku konkurence - dostávají obchodníci do rukou obrovskou tržní (vyjednávací, nákupní) sílu, která jim zajišťuje jiné, výhodnější nákupní podmínky, než mají ostatní.

Dodavatelé čelící vyjednávací síle supermarketů přistupují na požadavky, které by u jiných odběratelů nikdy nepřijali nebo by si na ně dokonce stěžovali. V případě supermarketů je to ale jiné – každý dodavatel se bojí, že s maloobchodním odběratelem ztratí neúnosně velkou část svého odbytu. Kromě toho, že supermarkety nutí své dodavatele k velmi nízkým cenám, používají i jiné prostředky, jak je držet v šachu: odmítají uzavírání smluv, uzavírají je pouze na krátkou dobu nebo naopak - u komodit, jejichž cena se během roku výrazně mění, uzavírají smlouvu úmyslně na celý rok, mění dohodnuté ceny, platí faktury dlouho po době splatnosti nebo vyžadují „poplatky za věrnost“. Zjistit přitom, jaké praktiky supermarkety používají, je poměrně těžké – většina výzkumů (např. výzkum organizace Consumers International z r. 2010) ztroskotala na strachu dodavatelů mluvit o nich.

Na začátku roku 2012 o situaci napsal i server aktualne.cz: „Dostali jsme novou nabídku na dodávky do čtyř řetězců a všechny po nás chtějí snížit ceny dodávaného zboží v rozmezí od čtyř do osmi procent,“ uvedl zástupce jednoho z větších potravinářských obchodů, který kvůli vztahům s řetězci požádal o anonymitu. „Řetězce nás tlačí k brutálně nízkým cenám.“

Jen málokterá firma si může dovolit neustoupit. Přesto se ale již pár případů objevilo – český Kaufland opustila značka Danone nebo Ferrero Rocher, Tesco se pak nedohodlo s Pepsi, která distribuuje nejen slazené nápoje, ale i čaje Lipton nebo brambůrky Lays. Pepsi označila podmínky firmy za „vyděračské“. Radikálnějším řešením potom může být opuštění celého trhu, k čemuž se rozhodla ve Velké Británii jedna z největších ovocnářských firem na světě, Chiquita Brands.

Tlak supermarketů se ale neprojevuje jen ve vztahu k dodavatelům. Přenáší se dodavatelským řetězcem a nejvíce ovlivní ty, kdo jsou na samém jeho konci: pracovníky na plantážích nebo v továrnách v rozvojových zemích. V honbě za nízkými cenami se dodavatelé a jejich subdodavatelé uchylují ke snižování nákladů za každou cenu. Vyplácí nízké mzdy, mnohdy pod hranicí legálního minima, zaměstnávají nelegální migranty - levnou pracovní sílu, která si nestěžuje na podmínky či nutí zaměstnance pracovat dlouhé hodiny bez jakýchkoli ochranných pomůcek. Také potlačují odbory a odmítají kolektivní vyjednávání nebo uzavírají krátkodobé smlouvy, které jednoduše prodlouží jen těm, kdo si na své pracovní podmínky nestěžují. Všechny tyto důsledky a vzájemná propojení je velmi snadné sledovat například v dodavatelském řetězci banánů. A vážnost situace potvrzují i latinskoamerické nebo africké odbory, které se každodenně setkávají s porušováním práv zaměstnanců plantáží.

Kampaň Za férové banány! se rozhodla spolu se svými evropskými partnery situaci řešit. Žádá proto Evropskou komisi, která v současnosti zpracovává pravidla pro nákupy evropských maloobchodních řetězců, aby se tato pravidla týkala i neevropských dodavatelů, a aby bylo jejich dodržování podpořeno zřízením nezávislého orgánu. Podepište naši PETICI!